Ranní překvapení

Dnes jsem v noci nemohla spát, tak jsem si přispala do sedmi hodin. Přijdu do kuchyně a co nevidím. Uprostřed sedí vrabeček a kousek od něj mírumilovně sedí naše Bony.  Vůbec nevím, kdy a jak se tam mohl dostat. Snad jedině v noci pootevřenými balkonovými dveřmi a pak prohupkal celý byt až do kuchyně. Další záhadou je, že ho naše kočička nechala a navíc se tvářila docela ochranitelsky. Než jsem je oba stačila vyfotit, zvonila sousedka, jestli vím, že dnes nepoteče voda a mezitím muž vrabečka donesl na balkon. Vrabčák tam seděl a dělal mi starosti, co s ním, jestli neuletí. Létat určitě alespoň trochu musí umět, když se dostal do 4. patra, což mi potvrdil, protože před chvilkou zmizel. Tak snad se dostal v pořádku domů.

. . . celý vyděšený, po přenesení na balkon. .

. . . už je trochu "živější". . .

. . . v noci u nás pršelo a foukal dost vítr, tak je na balkoně všude plno opadaných kytek, ale vrabeček už přemýšlí o odletu. . .