Včera, dnes a . . .

Včera neberte tak doslova, je to už tři dny, co jsem se navečer dívala z okna  za dětmi,  ostatně jako pokaždé, když od nás odcházejí  a v zapadajícím slunci  byla v dálce krásně  vidět  vesnička,  vzdálená  vzdušnou čarou cca 3 km. Samozřejmě mi to nedalo a vyfotila jsem ji.

. . . tady na té je vidět dřevěný kostelík, který jsem tady ukazovala v květnu v článku Zvonice

. . . v noci vyfotil manžel měsíc a myslím, že se mu povedla parádní fotka. . .

. . . no a dnes stejný pohled z okna, po vesničce ani památka, mraky jsou jak hradby hor a od rána prší. . .

. . . a jak bude zítra? uvidíme, ale moc optimisticky to nevidím