Kamarádi našich mladých

Představila jsem už na svých stránkách naši Bony i Báru,  pejsky z našeho domu, kočičky souseda, které chodím krmit a další, ale na miláčky našich mladých jsem jaksi pozapomněla. Tak bych to dnes chtěla alespoň trochu napravit. Spolu s oběma kluky se to v jejich domácnosti vždycky hemžilo nějakými zvířátky. Nejdříve to byly zebřičky, když starší vnouček Kubík trochu povyrostl,  pořídili mu křečka, o kterého se vzorně staral, pak přišli na řadu osmáci degu, kohoutek Pepík, kterého dostal od kamaráda, potom potkan a nevím co ještě. Ale nejvíc Kubík nanosil domů opuštěných a ubohých koťátek. Maminka pak s nimi běhala ke zvěrolékaři a když je vypiplali, tak se pokoušeli sehnat nějakou dobrou dušičku, která by se o ně starala. Největší důvěru  projevila Kubíkovi kočička Daminka, kterou našel někde u nádraží a kterou si tak oblíbili, že si ji nakonec nechali. Takže tahle Daminka, když měla koťátko, tak se o něj celý den vzorně starala a byla s ním v pelíšku. Ovšem jak si šel Kuba večer lehnout, sebrala Daminka koťátko a šup Kubovi pod deku a šla se chvíli proběhnout ven. Když se vrátila, koťátko si opět vyzvedla a donesla do pelíšku. Tady je Daminka, černobílá kočička s dcerou a dalšími nalezenci. Dceru Daminky pojmenoval páníček Princezna a stala se jeho oblíbencem. Jednou, ale nebyl naladěn a když si Princezna chtěla hrát, tak ji odstrkoval. Večer si lehl na gauč a milou Princezničkou dlouho lákal. Ta se nakonec uráčila a vylezla mu na břicho. Za chvíli ale vyrazila dolů a vzápětí zaječel i páníček. Jeho zlatíčko mu za jeho nenaladěnost zaplatilo, vyčůralo se mu na břicho.

Další nalezenec, kterého si naši nechali, k nim přišel tak trochu mojí zásluhout. Manžel jel ráno do práce a přestože byla ještě tma, tak si nerozsvítil a když byl venku přede dveřmi viděl, že tam s ním je kočička, tak si myslel, že se s ním vydala Bony ven,  ale ta byla doma. Večer volal soused, že nám utekla Bony. To už jsem nevydržela a vydala se ven s nějakou dobrotou. Kocourek spal pod keřem a jak jsem šla domů, tak už ke mě s mňoukáním běžel já mu hned přinesla nějaké jídlo. Jenže pak se ochladilo a začalo chumelit, tak jsem usoudila, že ho vezmu k nám. Manžela, který o tom nechtěl ani slyšet, už nějak umluvím. Kdo se ale postavil razantně proti, byla Bony. Ta se jala své místo bránit nejen hlasově, ale i zuby a drápky. Do toho přijela dcera a milého kocourka vzala k nim a Daminka, která věděla, co to je být nalezenec ho přijala, na rozdíl od našeho rozmazlence,  bez problémů. Kocourek dostal jméno Matějíček.

Dalším miláčkem je Roneček. Je mu 10 let a je pořád hravý a dobře naladěný, jako štěňátko. Jen letos s ním mají trochu problém. Přes léto se naučil spát nahoře na schodišti před verandou na rohožce a protože ho litovali, dostal tam deku. Ovšem milý Roneček si tak zvykl, že do boudy už nechce. Došlo to tak daleko, že ho večer do boudy odnesou, ale kde myslíte, že je ráno, samozřejmě na schodech. Možná, že je mu v boudě smutno, protože před verandou s ním často nocují a dělají mu společnost kočičky.

Roneček s páníčkem, kterého miluje a poslouchá na slovo. . .