Příprava na zimní spánek

Včera navečer jsme se vrátili z chaloupky. Vypravili jsme se tam po delší době, s výčitkami, že jsme ji letos hodně zanedbávali. Museli jsme ji připravit na zimní spánek a já abych, jako každý rok, udělala věnce na hřbitovy. Jelikož stále ještě nemám nohu úplně v pořádku, zbyla téměř všechna zazimovací práce na manžela. Ještě mi musel nařezat chvojí a já jsem jen na stole pod lípou dělala věnce. Nějak mi ten jejich počet ale přibývá. Dva velké dělám pro rodiče,  květináče s barevnými kytkami na hrob horské babičky a dědy. Na horách se téměř zelené věnece nedávají, tam jsou hroby hodně pestře vyzdobené.  A dva menší zelené na hroby dědečků a babiček mých a manželových. Letos mi přibyl ještě jeden a to pro bratrance, kterého moji rodiče vychovávali spolu se mnou jako mého sourozence. Ten umřel letos v nedožitých šedesáti letech.

Ale raději z jiného soudku, zjistili jsme, jak jsme rozmazlení,. Na horách topíme kamny v hlavní místnosti a v ložnici, ale na chodbě a všude  jinde je zima. Tak přesto, že venku bylo docela přijatelně a počítali  jsme,  že se zdržíme ještě dýl, rozhodli jsme se nakonec, že pojedeme domů. Dokonce  naše Bony, která jak vidí, že chystám tašku, tak se někde schová a nechce odjet a my se pak plazíme po zemi a taháme ji z pod gauče, abychomi ji dali do přepravky, nás tentokrát ohromně překvapila, protože sama bez pobízení do přinesené  přepravky  nastoupila. Asi tam byly pro ni peřinky taky studené a chtěla raději domů. Ale myslím, že jsme udělali moc dobře,  protože  když jsem dnes mrkla na net, je tam už bílo. A my zatím ani nemáme přezuté autíčko, tak by se možná jelo dost špatně.

A  ještě pár obrázků,. . .  když jsem přijeli, bylo docela hezky, chvílem svítilo i sluníčko. . . ... . . tradiční pohled ze dveří. . .

. . . parkoviště u kostela a cesta ke hřbitovu. . .

. . . krásně vybarvená planá třešeň u parkoviště. . .

. . . jedeme domů. . .