Moc se mi to nelíbí

Dnes jsem sledovala činnost Technických služeb našeho města přímo před naším domem a domem s pečovatelskou službou. Dříve tam byla zahrada, část ustoupila právě výstavbě domu s pečovatelskou službou a část zůstala. Nikdo ji nijak zvlášť neupravoval, posekali v létě trávu, ale byl to takový kousek zeleně se vzrostlými stromy. Hned na kraji stál vysoký akát a když kvetl, byl jako obrovská bílá kytice. Ale teď už tam není a zmizela i další část stromů. Nevím, jestli tam město zamýšlí nějaký park, dobře, šlo by to ale myslím i bez takového velkého kácení. Je mi těch stromů líto. A i přesto, že se mi to nelíbí, musela jsem obdivovat šikovnost a zručnost dělníků.

Takový pohled jsme měli loni na jaře s balkonu. . .

. . . takhle to vypadalo loni v prosinci. . .

. . . a tady nastupují dělníci s technikou na nejsilnější strom, již zmiňovaný akát. Nejdříve zhodnocení ze země. . .

. . . a už se plošina zvedla a řezání začíná. . .

. . . větve padají na zem a dole už jsou připraveni další pracovníci k jejich k rozřezávání. . .

. . . a zase jedna větev odpadá. . .

. . . a tady už poslední a zůstal jen holý kmen. . .

. . . ten postupně odřezávali . . .

. . . a další kus kmene padá k zemi. . .

- - - a teď už kmen řežou u země a ostatní usměrňují, kam má spadnout, což se podařilo. . .

- - - a takhle to vypadá teď, doufám, že na této straně už skončili a že tam tyhle stromy už zůstanou. Tak snad to nebude tak hrozné, jak to zpočátku vypadalo. . .