Na horách

Krásné slunečné počasí a i menší mráz nás včera konečně přimělo zajet na kontrolu chaloupky. Nebyly jsme tam pěkně dlouho. Silnice už byla bez sněhu a jelo se krásně. Ovšem kámen úrazu nastal až na pěšince, přímo k chaloupce. Soused si prohrnul ve sněhu cestičku, tak jsem se rozhodla, že ji využiju a kousek po ni půjdu. Ovšem vzápětí se ukázalo, že mé rozhodnutí nebylo správné. Cestička sice vypadala dobře, ale vespod byla zmrzlá a nahoře bláto, takže jsem udělala dva kroky a seděla nebo spíš ležela na zemi. Postavit jsem se nemohla, protože mi nohy ujížděly, takže jsem si připadala jak brouk obrácený na záda. Nakonec jsem si musela kleknou na jedno koleno a dohrabat se na sníh, kde se mi konečně podařilo postavit. Když jsem se na sebe podívala, vypadala jsem jako naprosto jiné zvířátko než brouk. Tak to se na zpáteční cestě v Jilemnici už nezastavíme, jak jsme zamýšleli, protože ve starých kalhotách nebo teplákách, co mám na chalupě to nepůjde. Ale sluníčko se snažilo a do venku pověšených kalhot a bundy pražilo ze všech sil, takže nakonec po důkladném vykartáčování a přivřením obou očí jsem usoudila, že mezi lidi můžu. Chaloupka nás přivítala doslova mrazivých dechem, v kuchyni ukazoval teploměr -1 a muselo být i hůř, protože voda, kterou jsem zapomněla v konvičce byla zmrzlá. Rozhodli jsme se, že ani nebudeme topit, stejně by se to za tu dobu, co tam budeme nevyhřálo a venku bylo tak hezky. Tak jsme vynesli na násep, kde už sníh nebyl lavičku a stolek a najedli se a vypili kafíčko venku. Ptáčkové nám k tomu vyzpěvovali, sluníčko svítilo, co si přát víc. Bylo to jak v té reklamě, ovšem bez grilu, ten jsme nechali zatím odpočívat. A teď ještě pár obrázků.

. . . Kotel a Zlaté návrší. . .

. . . ještě jednou v přiblížení. . .

. . . evangelický kostelíček, v pozadí Benecko a vpravo nahoře vykukuje maličko rozhledna Žalý. . .

. . . tradiční pohled ze dveří chaloupky. . .

. . . a teď ptáčkové, které jsem celou zimu toužila vyfotit, ale u nás se mi to nepodařilo, až teď na chaloupce. . .

. . . bohužel ptáčky neznám, jen tuhle krásnou sýkorku. Chtěla jsem se podívat do atlasu, ale pak jsem si řekla, že mi učitě některá napíšete, o které ptáčky se jedná. . .

. . . těhle droboučkých ptáčků poskakovalo na sněhu pod stromem asi patnáct a na jiskřícím sněhu to bylo moc hezké. .

. . . tady už nám chaloupka ukazuje záda. Na protější stráni přes potok bydlí pejsek Bára, která, jak jsem už psala, když jsme v létě na chaloupce, se k nám nastěhuje a je naše. Tentokrát se ale ani neukázala, zřejmě usoudila, že jsme tu jen na chvilku, tak ji to nestojí za to, brodit se tím sněhem až k nám. . .