Talířová zeď

Poslední dobou moje blogaření nějak vázne. Lítáme mezi chalupou a zahradou a aby toho nebylo málo, někde jsem nastydla nebo jak se to přihodilo, onemocněla jsem takovou "příjemnou nemocí" zánětem močových cest. Jsem otrávená a nemám vůbec na nic náladu. Chodím k vám sice na návštěvy, ale komentíky jsem většinou nepsala a vytvořit článek bylo nějak nad mé síly, ale dnes se přece jen o maličký pokusím.

Na chaloupce byl za mé babičky a dědy chlév pro jednu kravičku a kozu. Zeď byla z kamenů, silná asi 80cm. Tu můj šikovný tatínek za pomoci manželova otce a samozřejmě manžela zboural, vyzdil novou a část obložil dřevem a tak vznikl malý, ale pěkný pokojíček. Takový, jak já říkám, pro hosta. A tady jsem udělala svou talířovou stěnu. Nejsou zde žádné vzácné talíře, jak byste možná očekávali, ale talíře, od servisů, které během času dosloužily.

. . . tyhle dva talíře mám nejraději, jsou totiž z mého dětství a sama jsem také nejednomu z jejich "sourozenců pomohla ze světa"

. . . a jestli se ptáte, co se stalo s tou šílenou kupou kamení, která se vybourala, tak z té jsme s mužem postavili tuhle násep a že to nebyla žádná legrace, tak to mi můžete věřit. Zeď pokojíku je teď obrostlá růžičkami.

A když už jsem vzpomínala na svého šikovného tatínka, musím vám ještě ukázat tuhle kredenc. Tu tatínek vyrobil pro moji maminku, než se vzali. Mamince sloužila celý život a po její smrti jsme ji odvezli na hory. Zeť ji zbavil bílé barvy a já jsem ji osmirkovala a natřela bezbarvým lakem. Kování není původní a v té době jsme nemohli ani nic sehnat, nakonec se mi tohle zdálo nejpřijatelnější. A tak tu mám památku na oba. Ještě musím dodat, že tatínek byl tesař, ale dokázal moc věcí. Stavební práce snad všechny, výborně vařil, ani pečení mu nebylo cizí, uměl i výborné kynuté buchty, dokázal uvařit džemy, zavařoval a spoustu jiných věcí. Škoda, že odešel tak brzy.