Vybrali jsme špatný program

Nedávno jsme si koupili novou televizi a protože je větší, než ta původní, museli jsme trochu posunout její umístění. Jenže velmi brzy jsem zjistila, že já ze svého místa na sedačce se dívat nemohu, musela jsem se natočit a to se mému krku ani zádům nelíbilo. Když jsem si sedla na druhé křeslo, seděla jsem k manželovi zády a nelíbilo se to ani naší Bony, protože to křeslo bylo její. Tak jsme to vyřešili tak, že jsme dali křesla vedle sebe a stolek před ně. Děti se nám sice smějí, že jsme jak ve škole, ale co, hlavně, že je to pro nás vyhovující. Bony dlouho hledala, kam se usadí, ale nakonec nato přišla. Sedla si mezi nás na opěradlo a tak jsem ji tam dala ještě polštářek. Musím říct, že je docela pilným divákem televize a nejvíc ji zajímají přírodopisné filmy. Docela to prožívá, někdy mňouká a když se ji něco nelíbí tak mručí.

Nejmíň má ráda seriály, to to potom dopadá takhle nebo odchází vůbec.

Tuhle jsme se s mužem dívali na něco, co naše zlatíčko nezaujalo, takže jeho místečko na polštáři bylo prázdné. Asi v 10 hodin u nás najednou zvonil zvonek. Podívali jsme se s mužem tázavě na sebe, kdo může takhle pozdě večer co chtít. Za dveřmi stále sousedka od vedle a hned jsme od ní slyšeli:"Vaše kočička sedí u mě na okně a kouká na televizi a já nevím co mám dělat, aby se nelekla a nespadla". Podotýkám, že bydlíme ve čtvrtém patře. Malou záhadou bylo, jak se tam dostala. Ale ukázalo se, že ji to nedalo moc práce, dveře na balkon byly otevřené, tak už stačilo jen skočit na parapet, přejít okolo dvou oken a ve třetím otevřeném se usadit a koukat. Zkusila jsem ji zavolat z balkonu a kupodivu vyjímečně poslechla a přišla stejnou cestou jakou odešla. Dala jsem ji trošku na zadek, ale pokory v ní nebylo ani trošku. Sekla po mě a zaprskala :"Kdybyste se koukali na pořádný program, nemusela jsem chodit k sousedům".