Vyhnalo nás počasí

Fukčárinka má pravdu. Byli jsme opět na chaloupce. Potřebovali jsme hlavně posekat louku, což se nám zdařilo jen zčásti. Zatím co u nás bylo sucho, na chaloupce každý večer a v noci vydatně pršelo, takže jsme se neodvážili posekat všechno najednou. V pondělí ale lilo už od rána, ale vyčkávali jsme, jestli se počasí trochu umoudří, ale ani nápad, mraky až na zemi, z lesů vystupovala pára, tak nám došla trpělivost a dnes jsme to zabalili a jeli domů.

Jeden den, když bylo ráno pěkně, jsme se vydali k Jizerce

. . . voda byla pořádně studená . . .

. . . nějaká vodní potvůrka, nevím, jak se jmenuje. . .

. . . cestou domů mě nějak padnul do oka tenhle domeček, přesto, že jsem šla kolem kolikrát, nikdy mě nenapadlo ho vyfotit, ale myslím, že mu to v té zeleni moc sluší . .

. . . a tady můj pilně pracující mužíček, nejdřív křoviňákem obsekal stromy a pak nastupoval s velkou sekačkou a nakonec já s hráběmi - - -

. . a nakonec pozdrav od Barušky, která se k nám, hned jak jsme přijeli, opět nastěhovala a byla moc smutná, když jsme odjížděli a posílali ji domů. Slíbili jsme jí, že zase brzy přijedeme.