Výlet, který dopadl úplně jinak

Když jsme byli na chaloupce a jeden den se ráno ukázalo sluníčko, řekli jsme si, že nejen prací živ je člověk a že si uděláme výlet do Harrachova. Připravila jsem dřív oběd a vyrazili jsme. Jenže na začátku Jablonce nad Jizerou spatřil můj muž něco, co ho hned přimělo odbočit z hlavní silnice. To něco byla prodejna aut Dacia. Již delší dobu jsme uvažovali o koupi nového auta i když náš Ferýšek (Ford Mondeo) slouží stále dobře a protože je navíc combi přiveze na chalupu spoustu i pořádně velkých věcí, ale jedna vada tu přece je. Totiž že se mu stále míň líbí, stále víc rozbité horské cesty, je pro ně totiž nízký. Tak muž usoudil, že by to chtělo něco vyššího a taky s možností přepnutí pohonu na čtyři kola a vybral si Dacii Duster. Byli jsme se podívat v prodejně v našem krajském městě, pan prodejce byl sice ochotný, ale tak nějak studeně, dal nám prospekt, abychom si vybrali, co všechno by auto mělo mít, zaplatíme zálohu, oni ho zadají do výroby za půl roku si můžeme pro něj přijet. Prospekt jsme doma prostudovali, vybrali si co bychom chtěli, dokonce i barvu, takovou hědou metalízu, kterou jsem já pojmenovala jinak, ale to tu nemůžu napsat, protože to za prvé není slušné a za druhé to mám od muže zakázané, takže to je bronzová nebo nejvýš můžu říkat čokoládová, ale s objednáním jsme nespěchali. A tady v Jablonci byla prodejna hned u cesty. tak muž usoudil, že se tam podíváme, že za to přeci nic nedáme. Ó, jak se mýlil. Začali jsme okukovat auto venku a přišel k nám pan majitel, zeptal se jestli chceme k autu něco říct a velmi zasvěceně nám všechno začal vysvětlovat. Nakonec nás vyzval k projížďce. Copak, pokud jsme jeli po silnici bylo to krásné, ale pak jsme najednou vyrazili do docela prudkého svahu a to jsem začala ječet, což bylo pánovi velmi k smíchu. Pak sjel zpět na silnici a vyzval muže, ať si zkusí taky řídit. Když jsme se vrátili do prodejny, tak nám bylo řečeno, pokud bychom měli zájem a vyhovovalo nám následující vybavení, můžeme auto mít do čtrnácti dnů. Jak začínal předčítat seznam vybavení, začaly mému muži čím dál víc svítit oči, protože to bylo přesně to, co si představoval, dokonce i ta barva, jaká? jo už vím bronzová to byla. Takže jsme sepsali smlouvu, do Harrachova už nejeli a do ne sice čtrnácti dnů, ale čekání bylo o týden delší, ale máme auto doma. Jméno nedostane žádné, protože já jsem husa a hned si ke všemu, co má jméno vytvořím vztah. Ferýška dostal vnouček, který už se s ním docela "spřátelil " dřív, protože si ho občas půjčoval.

Fuj, to byla rána, zatím, co to píšu, srazila se před domem dvě auta. Úplně mám husí kůži, hlavně, že se apoň nikomu nic nestalo.

Muž jede pro značku, soused okukuje, já fotím z okna

. . . a teď opět fotím z okna, tentokrát to je ale ta havárka, chudák dívčina, je z toho úplně špatná, brečí, zřejmě to bude její vina, protože přijížděla s tím červeným autem na hlavní, muž ze stříbrného auta nadává, není se co divit, no nedej Bože. . . zřejmě volali policii, ale nějak dlouho nejede. . .