Axovo povídání

Minule se vám náš pejsek, tedy správně pejsek našich mladých, představil a dnes vám řekne něco o tom, jak se zabydlel a jak se má.

Jen jsem se parkrát v mém novém domově vyspal, už mě vzali na návštěvu k nějakému pánovi, ke kterém asi chodí hodně zvířátek, protože jsem je tam cítil. Pán si se mnou povídal, díval se mi na ouška, očička i do tlamičky a když se mi to začínalo líbit, tak mě úplně zákeřně něčím píchnul, to mě teda rozzlobil a ještě říkal, ať zase přijdeme a představte si, že mu páníčkové slíbili, že teda přijdeme, ale já nikam, kde mi ubližujou, chodit nebudu. Dopoledne většinou bývám sám doma, tak si pěkně pospím a pak mám plno práce. Než vytahám všechny deky a polštářky co mám v boudě ven a najdu na zahradě správné místo, aby se provětraly, tak mi to zabere dost času. Taky pomáhám paničce. Tuhle říkala, že bude muset vytahat ty muškáty z korejtek i když ještě tak krásně kvetou a připravila si je na chodníček. Tak jsem je všechny vytahal, nanosil jí je na schody k verandě, pečlivě jsem korejtka vyhrabal, aby s tím už neměla žádnou práci, ale žádného vděku jsem se nedočkal. Odpoledne přijde páník a hrajeme si spolu. Ale on vymýšlí takové divné hry, třeba pořád chce, abych si lehnul, sednul a tak podobně. Tuhle mi řekl, abych si lehnul a zůstal a šel ode mě pryč, no chápete to, co bych tam sám zůstával. Páník pak o mě řekl, že jsem beznadějný případ, ale panička se mě zastala, že jsem ještě maličký. S paničkou a ostatními si teda hraju raději, protože vymýšlejí lepší hry, honíme se, házíme si míčkem a pereme se o hračky.

Všimnul jsem si, že se mojí páníčci baví s lidmi, co bydlí za tou překážkou, co ji říkají plot. Myslel jsem, že se mají rádi a měli by se navštěvovat. Tak jsem jim šel příkladem a vyhrabal jsem krásnou díru pod tím plotem a šel jsem na návštěvu, ale páník se moc zlobíl, vynadal mi a svěřím se vám, dal mi i na zadek. Pak jsem z boudy pozoroval, jak tu krásnou díru, kterou jsem chtěl ještě zvětšit, aby se tam mohl taky protáhnout, zasypává a ještě říká paničce, že pod celý plot narovnal cihly. Tak se asi zase tak moc rádi nemají, když se nechtějí navštěvovat. Já jsem páníkům ale hned odpustil a hned druhý den jsem jim přichystal krásné překvapení. Nějaká paní nám dává něco do té krabice na vrátkách, panička říká, že to jsou letáky. Tuhle jsem se schval za sloupek a když tam chtěla dát ty letáky, tak jsem na ni vybafnul, že je upustila na zem. Byly krásné, barevné a daly se náramně dobře trhat. Tak jsem je všechny rozcupoval na maličké kousíčky a roznosil po celé zahradě. Řeknu vám, bylo to nádherné, jak rozkvetlá louka. Taky panička, když přišla domů, nebyla mocna slova a jen v němém úžasu zírala na tu krásu. Pak řekla: " Ty Pacholku, s tebou jsou teda radosti". Nevím, proč říkala Pacholku, když jsem Ax, ale to je jedno, hlavně, že měla radost. Večer se mnou chodí vždycky někdo na procházku, abych se naučil chodit na vodítku. Ale to mě chválí, že mi to jde hezky. Tuhle se mi ale už nechtělo jít, tak mě panička kousek nesla. To se mi teda moc líbilo, blaženě jsem si funěl. Paničce se to taky moc líbilo, protože taky funěla a moc mě chválila, jak už jsem pěkně těžký. Mějte se všichni pěkně. Haf, haf!

. . . že jsem vyrostl ? . . .