Krabička s pohledy

Když jsme si udělaly tu dámskou jízdu s výrobou adventních věnečků, tak jsme při ní samozřejmě i hodně vzpomínaly na všechno možné. A tak došlo i na posílání vánočních pohledů. Hned jak se začaly objevovat v trafikách vánoční pohledy, maminka začala vybírat a nakupovat a ukládat do krabičky, až nastane ta správná doba k jejich odeslání. Musela jich nakoupit hodně, protože od nás odcházelo kolem 40 přáníček a stejně tolik jich dostávala. Pro maminku to byl přímo obřad. Vyndala sešitek s adresami svých přátel a známých a krabičku s pohledy. Potom začalo vybírání, které maminka komentovala: "Tuhle zasněženou chaloupku pošlu Mařence, ta se jí bude líbit . . . . a tak to pokračovalo, pokud všem nevybrala pohlednici, která by se jim líbila a potěšila je. Přitom se obracela na tatínka, který seděl většinou na gauči a ještě mu stačila vypovídat, co se u toho nebo té, kterým právě psala přihodilo v rodině za uplynulý rok. Když tatínek odešel, bohužel dost brzy, přišla maminka najednou s tím, abych ji přišla napsat pohledy, že na to už nevidí a že se jí třesou ruce, tak aby to k něčemu vypadalo, jak říkala. Ale já jsem poznala, že to s těma očima není tak zlé, křížovky luštila a na ta malá písmena viděla dobře. Mamince chybělo právě to povídání a potom, když do sešitku s adresami začala dopisovat křížky s datem, potřebovala si popovídat a s někým zavzpomínat ještě víc. Když maminka odešla, vzala jsem si krabičku se zbylými pohlednicemi k sobě. Pohledy k Vánocům už neposílám, většinou to řeším SMS nebo e-mailem, ale krabičku si občas otevřu, prohlížím pohledy a vzpomínám. A právě dcera si na tuhle krabičku vzpomněla a hlavně na pohledy panenek, které ji babička koupila a které se samozřejmě nikomu neposlaly. Takže pro radost dceři a třeba i vám, jsou tady