Fotím jen luka

Dnes u nás do rána napadl sníh, ale tyhle obrázky jsou z včerejší procházky. Ráno jsem byla taková "mouchy snězte mě, nechcete-li nechte mě" a tak jsem usoudila, že mě může probrat jedině čerstvý vzduch na lukách. Muž sice probraný byl, ale šel se mnou. Když viděl, že si chystám foťáček, začal se smát, co tam ještě chci fotit, že už všechno mám nafocené nejmíň desetkrát. Nakonec prohlásil, že jsem jak pan Hrušínský v "Básnících", kde říká "Maluju jen zámek", já že zase fotím jen luka. Ale to je mě fuk, vždycky se něco k focení najde. Tentokrát sice svítilo sluníčko, ale bylo mlžno a takové fotky ještě nemám.

. . . hodně ponurý obrázek, sluníčku se zatím nepodařilo proklubat mlhou. . .

. . . voda se sice ze zatopených luk trošičku ztratila, ale pěkně zamrzlé plácky zůstaly. Zauvažovali jsme, jestli přece jen ještě nezkusíme bruslit, ale nevyšlo to, dnes už je sníh. . .

. . . Cidlina teď už vypadá jako potůček. . .

. . . zbytky zavodňovačky, která měla zvýšené břehy nad okolní luka a byla na ní stavidla, která vždy na jaře a po senoseči spouštěli a luka zaplavovali . . .

. . . zbytky stavidel. . .

. . . ještě jsem nenapsala, že můj muž na lukách vlastně vyrostl, bydleli hned na kraji a tak vzpomíná, jak na lukách řádili.

Smrk, co je vidět na fotce, stojí na naší zahradě a to tam dříve nestál tenhle malý domeček, takže to měl na luka opravdu jen přes plot, vlastně ani to ne, měli na luka vrátka. . .

. . . a tady můj muž, zkoušející sílu ledu, táááák, aby nemohl říct, že fotím jen luka. . .