Jak se rozmazluje pes

Po sobotním dopoledni, kdy mě pronásledovaly samé nepříjemnosti, jsme si odpolední grilování u dětí krásně užívali. Ale chtěla bych napsat něco o Axovi, ale protože ten už si se mnou povídat nechtěl, tak to zbývá na mě. Samozřejmě, že nás náležitě uvítal, jen líbání jsme mu zatrhli, to opravdu ne, ale skákání až na hlavu jsme neunikli. V předtuše, že se bude dít něco, co ještě nazažil, lítal od jednoho k druhému, aby o něco nepřišel. Byl celý nervní, že panička s ním nesedí venku a odbíhá domů, tak lítal za ní, ale protože ví, že dovnitř nesmí, zůstával na verandě a kňučel, dokud zase nevyšla. Sotva přinesla ale kávu, hodil Axíček na stůl ty svoje sněžnice a hned jsme měli třetinu kávy na stole. Odměna se dostavila vzápětí, panička mu tácem, který ještě držela v ruce, dala na zadek. Uznal, že přestřelil a pak už přestal být zvědavý, co je na stole a to i když tam bylo masíčko. Chvíli si lehnul a nic se nedělo, jenže po chvíli zjistil, že je nějak mdlo, že se jen bavíme a určitě se nudíme, tak přinesl svou oblíbenou hračku, takové příšerné gumové kuře, které při stisknutí vydává ještě takové kvákavé zvuky a nutil nás, abychom mu ji házeli. To jsme tedy chvíli vydrželi, ale pak jsme ho opět odkázali k ulehnutí. Jenže po chvilce Ax usoudíl, že je moc velké ticho a začal to příšerné kuře kousat, takže se zahradou ozývalo: "Kva, kváá, kváá" a to pořád dokola. To už nevydržel vnuk Tomáš, který se svou přítelkyní uhraboval zahradu a tak se přísně ozvalo: "Axi dost, ticho" a pejsek kupodivu poslechl a přestal tu příšernost kousat. Vyjádřila jsem obdiv Tomovi, jak ho pes poslouchá. Nato se dcera tiše zasmála a řekla: "teď se dívej" a začala takovým litovacím hlasem promlouvat: "Axičku, to je hrozný, jaký jsou na tebe zlý, ani si nemůžeš zakvákat, to je hrůza, jaký jsi chudáček". A ejhle Axíček hbitě vyskočil, popad svou příšeru, uvelebil se vedle dceřiny židle a hned se opět ozvalo: Kva, kváá . . . . Do toho se ozval Tomek: "Babi, vidíš to, jak mi podkopává autoritu a rozmazluje ho, pak nikoho nechce poslouchat jen mamku".

Tak mu říkám:"No počkej, až budeš mít děti, a takhle je bude rozmazlovat", ale to jsem si naběhla, protože hned na to padla od Tomka otázka: "A proč jsi to nedělala ty?" A než jsem mohla odpovědět, ozvala se dcera: "Ale dělala, dělala a dělá to doteďka". Do další debaty na toto téma jsem se už raději nepouštěla, byl to pro mě trochu tenký led.

Nakonec bylo kvákajíci kuře nahrazeno míčem a byl klid.