Snad už konečně jaro

Tak se opět po nějaké době dostávám k počítači. Nějak jsem neměla náladu. Nejdřív dostal chřipku manžel a to víte, když je mužský nemocný. A aby v tom nebyl sám, "prsknul" na mě taky nějakého bacila a bylo vymalováno. Nebylo mě tak mizerně, jako jemu, ale byla jsem "protivná sama sobě". Dnes bylo venku krásně, tak jsme si vyšli na procházku k Huryšáku. Jsou to vlastně čtyři zatopené písáky. Písek se tam už dlouho netěží a nyní je obhospodařují rybáři. Cestou jsme se chvilku zastavili s našimi kamarády, kteří si užívali sluníčka na zahrádce. Tam jsem taky pořídila tyhle jarní obrázky

a tady už jsme u Huryšáku 2, led ještě úplně neroztál. . .

. . . a u dalšího jsme zůstali koukat, ani jsme to nemohli poznat, nejenže byly vyřezány keře, ale byly poraženy i pěkně velké stromy, nevím, proč se teď jenom všechno kácí. K dalšímu písáku už jsme ani nešli, protože bylo vidět i slyšet, že i tam řádí s pilou. . .

. . . a zbyly tady i naproti jen pařezy. . .

Domů jsme došli značně zmoženi. Bylo znát, že jsme nechodili ven a jen doma polehávali.