Jaro na lukách

Dnešní slunečné, ale i dost chladné dopoledne jsme využili k procházce, samozřejmě na luka a k Cidlině. Cestou jsme se stavili na zahradě. Sousedovic Punťa na nás pouštěl hrůzu, abychom snad nevstoupili na zahradu, kterou hlídá. Je zajímavé, jak tihle malí pejsci mají statečná srdíčka.

. . . omrkla jsem třešeň, která začíná kvést, ale její kvítka mi připadala taková pomuchlaná, asi ty noční chladna jim moc nesvědčí a včelku jsem neviděla, ba ani neslyšela, žádnou. . .

. . . na chodníčku se k sobě na sluníčku tulila Ofinka a Černobílý, kteří zbyli z těch 5 kočiček souseda,, které jsme se švagrovou krmily, zde . Občas některá přestala chodit na jídlo, tak jsme se ptaly a dověděly jsme se, že umřely. Byla to celá bílá Sněženka, Čertík a Stříbrňáček. Je nám to moc líto. . .

. . . luka už se pěkně zelenají, v pozadí vykukuje metličanský kostel sv. Jakuba. . .

. . . mraky se pěkně kupily a

. . . sluníčko si s námi hrálo na schovávanou. . .

. . . a jsme u Cidliny, stavím se ke "svému" sloupku na mostě a fotím Cidlinu, opět jinou. . .

. . . vyplašila jsem kačera s kačenkou, všimla jsem si jich dost pozdě, málem se mi je nepodařilo ani vyfotit. . .

. . . kvetou břízy i nějaká trnka na břehu. My jsme se ale dívali na komín v Humburkách, kam každý rok přilétají čápi, ale hnízdo bylo prázdné, asi tu ještě nejsou a vydáváme se zpět, trochu jinou cestou. . .

. . . a ejhle, pan čáp už je tady a už se na lukách krmí, místo aby upravoval hnízdo, ani jsme nepostřehli, že tam

přiletěl. . .

. . . že by ho něco kouslo nebo mu uvízla v krku nějaká větší dobrota, každopádně se potřeboval podrbat, tak to

i učinil. . .