Něco se žene. . .

Poslední obrázky a povídání z našeho pobytu na chaloupce.

Od rána bylo krásně, tak jsme se domluvili, že zajedeme ke studánce pro léčivou vodu na oči. Je to kousek autem a pak asi 40 min. pěšky lesem.

. . . už ráno krásně svítilo sluníčko, že se i naše Bony vydala nebo spíš se plížila na procházku, většinou jen kouká z okna nebo sedí pod oknem na lavičce. . .

. . . vypadala ale dost vyděšeně a za chviličku se vrátila, , ,

. . . já jsem ještě zdokumentovala, jak nám hezky letos kvete jabloň a těšila se na odpoledne. . .

. . . asi po druhé hodině jsme se vydali pro vodu. U nás, kde jsme obklopeni kopci, to stále s počasím vypadalo docela dobře, jenže když jsme vyjeli nahoru na silnici, přestalo se nám to nějak líbit. . .

. . . sluníčko ještě svítilo, ale ta mračna kolem nevěstila nic dobrého. . .

. . . Zlaté návrší, na kterém od minula hodně sněhu už ubylo za to mračounů přibylo . . .

. . . ještě pampelišková louka s pořádně zakaboněnou oblohou. . .

. . . ujeli jsme ještě kousek, já opět udělala fotku a pak při představě, že jdeme někde lesem za deště nebo krupobití s bouřkou, muž otočil auto a frčeli jsme zpátky. A udělali jsme moc dobře, kroupy sice nepadaly, ale zato se za chvíli spustil pořádný liják. . .