Je mi smutno

Jsme už týden doma z chaloupky, ale mě se pořád nechtělo jít na blog, protože musím napsat smutnou zprávu, Baruška umřela. Pejsek, který se k nám vždycky přistěhoval, když jsme přijeli na chalupu a celou dobu našeho pobytu byl náš a se kterým jsme zažili spoustu krásných příhod. Její skuteční páníčci ji nehledali, věděli, že je u nás. Když jsme přijeli teď na chalupu, hned mi sousedka hlásila, abychom na Barušku nečekali, že už není. Musím říct, že jsem měla takovou předtuchu, protože když jsme byli naposledy na horách, Bára byla taková hubená, moc ji jíst nechutnalo a když jsme odjížděli, tak já ji vždycky posílala domů a ona běžela dolů po pěšince, domů. Tentokrát si sedla pod násep a chvíli tam seděla a pak se pomalu vydala dolů a za každým krokem se na nás otáčela. Říkala jsem manželovi, že mi připadá, jako když se s námi loučí a bylo to tak. Měla už léta. Počítali jsme s manželem, že byla "naše" tak 13, 14 let. Dřív nás vždycky vyprovázela k autu a pak stála cestě a dívala se za námi. To jsem ji odnaučila, protože jsem každý odjezd obrečela, když jsem viděla, jak tam smutné stojí. Ale raději nechám vzpomínání, protože už zase nevidím na písmenka.

Poslední Baruščina fotka, když jsme minule odjížděli.

Baruško, měj se v tom psím nebíčku dobře a my na tebe budeme moc vzpomínat.