Sušice

Opět jsem se tu docela dlouho neukázala, ale tentokrát to nebylo kvůli chaloupce. Tentokrát za to může Šumava. Manžel zde před léty sloužil na vojně jako pohraničník a Šumava mu učarovala.Po první návštěvě se tu zalíbilo mě i dceři. Je tu opravdu krásně a rádi se sem vracíme. Tentokrát byla naším výchozím místem "brána Šumavy" Sušice. Odtud jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Počasí k cestování bylo jako stvořené, žádné vedro, sice občas zataženo, ale to nám nevadilo. A teď něco maličko o Sušici.

Někdy v 5. století př.n.l. byla oblast obydlena Kelty, osídlení pokračovalo i v dobách římských a po příchodu prvních Slovanů. Středověké osídlení v oblasti dnešní Sušice bylo spojeno s rýžováním zlata. Přemysl Otakar II. město založil v roce 1273. a to se dále rozvíjelo díky Zlaté stezce, zejména v 16. století. a v 1. polovině 19. století.

Město Sušice, leží v Plzeňském kraji v nadmořské výšce 465 m ve Svatoborské vrchovině. Bývalé královské město se rozprostírá po obou březích kdysi zlatonosné řeky Otavy a žije zde okolo 11 500 obyvatel.

. . . v boční uličce z náměstí bylo naše ubytování v pensionu, hned v sousedství děkanského chrámu sv. Václava. .

. . . náměstí, kde stojí staré měšťanské domy,vlevo Voprchovský dům,dnes Muzum Šumavy, dům s psaníčkovými černobílými sgrafiti je na prodej a dál Krocínovský dům, známý jako hotel Fialka, . . .

. . . radnice s památnou lípou, zasazenou v roce 1918 jako Lípa Svobody. . .

. . . další strana náměstí, kde mě zaujal uzoučký patrový dům, podle našich odhadů a odkrokování tak 3,80 m. . .

. . . a na protější straně podobný úzký dům, tentokrát, opět podle našeho "měření", ještě o kousíček užší, tak 3,50m. . .

. . . pohled na věž kostela sv. Václava z náměstí, dům s černobílými sgrafity, před kterým stojí velký kříž z roku 1758 . .

. . . téměř uprostřed náměstí leží kámen neštěstí s tímto vysvětlením. . .

. . . na náměstíčku za radnicí mě zaujal krásně bíle kvetoucí stromek, vzadu, uprostřed druhého zeleného pole. Zvědavost, co je to za stromek mě přímo popoháněla blíž, jenže. . .

. . . stromeček mě pěkně dostal, je totiž železný, osázený koši s drobnými petunkami. . .

. . . mohutná stavba kapucínského kláštera s kostelem sv. Felixe. . .

. . . ještě pohled ke vchodu do kostela. . .

. . . jez na Otavě. . .

ve které bylo tentokrát málo vody, takže vodáci, kteří k jezu připluli, museli lodě přenášet a jestě potom kus nést. . .

. . . lávka přes řeku Otavu. . .

. . . vila, podle věží nazývaná Daliborka. . .

. . . kdysi chlouba Sušice, kdo by si nepamatoval zápalky SOLO v krabičkách s krásnými obrázky hradů, zvířat, ptáků, krojů a dalších, možná, že jste je i sbírali jako já, teď už nic. . .