Zámek Žinkovy

Žinkovský zámek je srdeční záležitost naší rodiny. Byli jsme zde před lety třikrát na dovolené, tehdy rekreaci ROH. Manžel pracoval v kanceláři s kolegou, který měl rekreace na starosti a stalo se, že o přidělenou rekreaci do Žinkov neměl nikdo zájem a tak tenkrát kolega muže přemluvil, ať jedeme, že bychom stejně jeli zase na hory a že by byla škoda, kdyby to musel vracet, protože pro příští rok by podnik dostal míň poukazů. Tak jsme jeli a byli jsme unešeni jak krásou zámku, tak i okolí. Za pár let se situace opakovala, o Žinkovy neměl nikdo zájem, každý chtěl Mariánské Lázně, Luhačovice nebo jiné atraktivní místo, ale my jsme si poukaz moc rádi vzali. Za 10 let jsme pak jeli znova. Zámek byl hlavní budovou zotavovny a k němu patřilo v zámeckém parku vybudovaných 12 chatiček. Vyzkoušeli jsme si tehdy ubytování jak v chatičkách tak i na zámku. Moc na Žinkovy vzpomínáme a kdykoliv máme možnost, tak se tam zastavíme, projdeme se parkem a vzpomínáme. V roce 2002 jsme se tam stavili a zámek chátral a park byl zarostlý. Bylo nám z toho tehdy velmi smutno. Teď jsme s radostí shledali, že se zámek opravuje a už i 6 chatiček je opraveno a krásně zařízeno.

Teď něco o historii zámku.

Zámek Žinkovy se nachází ve stejnojmenné obci asi 8 km západně od města Nepomuku v Plzeňském kraji.

První zmínky pocházejí z roku 1525. Zámek leží v bezprostřední blízkosti žinkovského rybníka Labuť. Stavba má podobu pohádkového zámku a krásně se zrcadlí ve vodní hladině. Od roku 1712 vlastnili zámek Vrtbové, po nich Lobkovicové. V roce 1883 získal zámek Jan z Harrachu, který nechal zámek částečně přestavět. V roce 1897 koupil zámek Karel Wesselý, který nechal zámecký objekt upravit v historizujícím romantickém stylu. Následovaly další úpravy provedené v roce 1916 poté, co zámek koupil podnikatel Karel Škoda. Od 50. do 90. let minulého století byl zámek využíván jako středisko odborářské rekreace. Nyní je zámek v rekonstrukci a v roce 2016 by z něj měl být hotel s luxusním ubytováním.

. . . alejí přicházíme k zámku. . .

. . . zámek od rybníka, u zámku borovice, nevím jestli limba, má veliké šišky, které před lety naše malá dcera sbírala a přivezli jsme jich domů celou krabici, asi ještě budou nějaké ve sklepě. . .

. . . na věžích zámku je vidět, že jejich oprava už proběhla, září do dálky. . .

. . . zadní část objetku ještě na opravu čeká. . .

. . . bude to ještě hodně práce. . .

. . . doufám, že i tyhle nádherné fresky budou obnoveny. . .

. . . boční strana zámku od lesa vypadá docela zachovale, kulaté okno vpravo je od kaple, ve které byla, za doby našich rekreací, jídelna. . .

. . . zámecký park, kdysi zde byly i záhony růží. . .

. . . chatička ve které jsme bydleli při naši druhé rekraci, ještě v původním stavu. . .

. . . tahle už je opravená, v ní jsme bydleli poprvé, byla poslední nad cestou, na kraji lesa. . .

. . . krásná písečná plážička, tedy tenkrát, teď je vidět, že sem moc nikdo nechodí, je zarostlá travou. . .

. . . rybník není žádný mrňous, byla u něj půjčovna loděk, proháněli se tu surfaři a byla tu i spousta labutí, ty tu možná někde jsou, ale my jsme je neviděli. . .

. . . a zámek v celé své kráse se shlíží v hladině rybníka, což tentokrát rušil větřík. . .

. . . rádi bychom se sem ještě někdy podívali a třeba tu i pár dní pobyli, ale na luxusní hotel nebude asi stačit naše kapsa. . .