Léčivá studánka

Tentokrát jsme na chaloupce byli pěkně dlouho. Hned po pouti nás tam vyhnala vedra, která se v zeleni přece jen snáší daleko líp než ve městě. Jinak nás tam opět čekala samá práce. Trochu jsme natírali okna, i když jsem nestihla všechna. Je jich tam 10 a jsou dělená, takže jde jak broušení, tak natírání dost pomalu. Já jsem trochu ráno a navečer pokoušela dát dohromady zahrádku a manžel sekal trávu a to tak zuřivě, že se něco pokazilo na sekačce. Takže ji pak dával dohromady a protože je pečulka, když už ji měl rozebranou, tak se různě čistila a natírala, takže už nestihl posekat všechno. Příště, si myslím, že bude sekat sama. Jeden den jsme si dopřáli výletek k léčivé studánce do Stromkovic. Jednou už jsme se tam byli podívat, ale tentrokrát jsme se vydali pro vodu a šli jinudy. Cesta byla docela pěkná, vedla lesem a kolem rostla horská květena, včetně kopřiv.

ze svahu stékají potůčky vody. . .

. . . a už se blížíme ke kapličce, pod kterou teče prý léčivá voda, která prospívá očím. . .

. . . cesta je lemována obrázky Křížové cesty. . .

. . . a takhle vypadá kaplička s přední strany. . .

. . . uvnitř je dřevěná socha Panny Marie, která mi moc nešla vyfotit, sklo ve dveřích nebylo totiž moc čisté. . .

. . . po kamenných schodech se schází k pramínku vody. . .

. . . na stojánku visí spousta všelijakých hrníčků, některé jsou velmi pěkné a kupodivu tam vydrží. . .

. . . na stráni proti vchodu jsou lavičky pro poutníky, když se koná bohoslužba. . .

. . . zpáteční cesta byla horší, chvíli vedla do pěkného kopce. Manžel nesl statečně v batůžku vodu a já měla co dělat sama se sebou, ještě, že jsem měla svoje hůlky. Docela nás překvapilo, že jsme potkávali spoustu lidí a mladých a ještě víc jsme byli překvapeni, že všichni zdravili, bylo to velmi milé. . .

. . . když jsme se dostali zpátky k autu, byl nejvyšší čas na oběd, tak jsme vyjeli nahoru na Rezek a tam jsme se v Chatě na Rezku naobědvali. Stoly byly sice venku, ale my jsme zkusili jít dovnitř, jestli tam nebude větší chládek a udělali jsme dobře, chládek byl . . .

. . . a my jsme si najednou připadali, že obědváme v krkonšském muzeu a než nám přinesli jídlo, měli jsme co prohlížet