Rychlé rozhodnutí

Včera při snídani mě muž překvapil otázkou. "Co kdybychom se zajeli podívat na hory?" Bylo krásně, tak jsem nezaváhala ani chviličku a vyrazili jsme. Venku už to tak hezké nebylo, byl mrazík, na horách to bude ještě horší, ale zimní bundy máme, tak něco vydržíme. A kousek za Pakou už jsme viděli, že vrcholky jsou už "pocukrované". A protože tady cestu známe velice dobře a víme, kde bude možno zastavit, několikrát jsme si zastávku na rozhled dopřáli

. . . podzim, ale už s dechem zimy. . .

. . . tady už zapracovalo sluníčko. . .

. . . další zastávka byla v Jilemnici, abychom okoukli, co je nového a hlavně taky nějaké občerstvení. A u parkoviště - červená na modré. . .

. . . zjistili jsme, že kašna dostala zimní čepičku. . .

. . . z výkladní skříně na nás pokukovali veselí sněhuláci, i když ten mrňousek koukal myslím úplně jinam než na nás. . .

. . . další zastávka byla na našem obvyklém "kochacím" místě, jenže tentokrát to na sezení na lavičce nebylo. . .

. . . a už se kocháme. . .

- - - kousek od nás byla velká ohrada a v ní ovečky. Všimla jsem si, že jedna ovečka se pase tak divně, zadní nožky byly v pořádku, ale předními lezla "po kolínkách" do svahu. Upozornila jsem na to muže, že má chudinka asi něco s předními nožkami, že se nemůže postavit a moc jsem ji litovala, jak do toho kopce leze. Muž tvrdil, že je v pořádku, že tak leze, aby se nemusela tolik ohýbat. Tak tomuhle jsem nechtěla věřit a riskujíc, že sebou na omrzlé trávě seknu, jsem to šla prozkoumat zblízka. A ejhle, chudinka rázem vyskočila na všechny čtyři a odhopkovala k ostatním a hned zas šup hubindu do misky. Muž se mi smál a já jsem přemýšlela, jestli byla oproti ostatním ovečkám tak mazaná nebo líná. Vyfotit jak leze jsem ji v tom litování nestihla. . .

. . .chtěla jsem vyfotit vzadu zářící les, ovšem foťáček rozhodl za mě, zvolil pěknou jinovatku . .

. . . tak tady se zadařilo, lesy jsou ještě zlaté, nejdřív jsem si myslela, že jsou to břízy, ale ne, většinou jsou to modříny.

. . . petrklíče si to nějak popletly a začínají mi na zahrádce kvést. . .

. . . pohled ze dveří, trošku víc vlevo, kam nemohlo sluníčko, zůstala jinovatka celý den. . .

. . . trošku jsme ještě pohrabali listí a udělali nějaké práce, které jsme dřív nestihli, třeba uložit lavičku, ale nejdřív jsme si na ni ještě poseděli a vypili kafíčko, stavili se u kamarádky a frčeli domů. . .

. . . přivezla jsem si ještě pomrzlou růžičku, vím, že mi dlouho nevydrží, ale přece jen mě bude chvilku těšit. . .