Knoflíky

Slíbila jsem, že se taky mrknu do své krabice s knoflíky. Slovo jsem dodržela, ale žádné "poklady" jsem nenašla, jen se mi vybavila spousta vzpomínek.

Dřevené knoflíky, níťové a ty velké jsou moje vlastní výroba a jsou keramické. Kdysi jsem si je vytvořila k takové silné vestě s hrubým copánkovým vzorem.

. . . plechové . . .

. . . docela mě zaujaly ty s rytířem na koni, že by sv. Václav ?, a potom s korunkou. . .

. . . skleněné a při pohledu na červená a bílá srdíčka jsem si vzpomněla na svetr, který mi maminka upletla a na kterém byly. Chovali jsme angorské králíky, kteří se už nevím za jak dlouho museli stříhat. Přitom jsem většinou mamince asistovala, přidržovala jsem je, aby je maminka nestříhla. Jejich vlna se potom někam posílala na zpracování a podle vzorníku byla vybraná barva, jakou maminka požadovala. Tenkrát maminka objednala krásně červenou a bílou a z ní mi upletla krásný teploučký, měkoučký svetr se srdíčky na zapínání. Knoflíky s holčičí hlavičkou mi dala sousedka , bylo jich víc, ale kam se za tu dlouhou dobu poděly už nevím, zbyl jeden a už notně odřený.

. . . další skleněné, tentokrát větší a opět vzpomínka, ten průhledný, říkala jsem "se sirkami" jsem měla na modrých smetových šatech na první vystoupení v divadle, kde jsem hrála na housle. . .

a poslední směs, některé jsou novější, ale ty s dírkami okolo, už taky hodně pamatují, , ,