Kterak Kubík jedl bramboráky

Když jsem u Jarušky četla článek o prstýnku, vzpomněla jsem si opět na jednu příhodu, když byl náš vnouček Kubík ještě hodně malý. V té době se hodně nosily prsteny, tak i já jsem nosila sedm prstýnků, které jsem při vaření odkládala na stůl na tácek, kde mám slánku a pepřenku. Jednou odpoledne volala dcera, to ještě bydleli v nedaleké vsi, že jede do města a že se zastaví. Zahlásila jsem, že zrovna dělám bramboráky, na to se se smíchem ozvalo: "Prima, udělej jich hodně, ať můžu vzít ještě domů, víš jak je máme rádi". Přiškrábla a nastrouhala jsem ještě pár brambor a smažila a smažila. Konečně se dcera objevila i s naším dvouletým broučkem. Pro něj jsem uchystala něco lehčího a zasedli jsme ke stolu. Dcera stačila krmit Kubíka i sebe, ovšem malý se dožadoval taky bramboráku. Tak mu dcera kousek ukrojila a dala na talířek se slovy:"On to stejně nebude, ale aby si nemyslel, že ho chceme šidit". Je pravda, že to chlapeček všelijak překládal, olizoval, no spíš si s tím hrál než jedl a nám zatím s dcerou jely pusy, protože jsme si mezi jídlem musely vypovědět všechny novinky. Pak jsme opláchly nádobí, ale Kubíček pořád hlásil, že ještě hamá, abychom mu to nebraly. Chci si navléknout prstýnky, ale zjišťuju, že dva chybí. Nejdřív se hledalo na stole a to i pod ubrusem, pak na zemi. Dcera prohledala Kubu, jestli je náhodou nemá v kapsičkách a to í přes jeho křik :"Nemá, nemá", ale prstýnky nikde. Protože už bylo dost pozdě, poslala jsem dceru domů a my s mužem jsme začali hledat znova. Lezli jsme po zemí, svítili pod ledničku, jestli náhodou prstýnky nespadly na zem a kočka si s nimi nehrála a nezakoulely se. Došli jsme až k tomu, že jsme vysypali koš a začali ho probírat, jestli jsem je náhodou s něčím nevyhodila tam. Ale ani tam jsme neuspěli. Nakonec muž rozhodl: " Hledat už nemá cenu, někde v bytě být musí, tak se časem objeví." Což jsem mu odsouhlasila a vzala do ruky talířek s Kubíčkovým nedojedeným bramborákem, že ho hodím do koše. V posledním momentě mě ale napadlo, že by si možná kočka dala, tak ho vidličkou seškrábnu kočce na misku a tu jsem zaslechla nějaké cinknutí. No jistě, náš klučiček sice prstýnky v kapsičce opravdu neměl, jak hlásil, ale že si dělal bramborák nadívaný zlatem, to se nepřiznal. Proto on byl zak hodný a talířek nechtěl dát. Zavolala jsem dceři, protože jsem věděla, že na to bude myslet. Zeptala jsem se taky, co Kubíček a dověděla jsem se, naše malá straka už spokojeně spinká.