Hory

Jak už jsem se zmínil v souvislosti s naší Bony vyrazil jsem zazimovat chaloupku. Na chaloupce jsem byl už i začátkem října, ale potkala mě tam dost velká nepříjemnost. Při té příležitosti musím opravit lidové rčení "Neštěstí nechodí po horách ale po lidech". Správně má být "Neštěstí chodí na horách po lidech". Měl jsem na chaloupce ještě něco na práci, ale Neštěstí chodí.... Podklouzla mě noha a při pádu mě zůstala druhá noha pod zadkem a zkroucenou v kotníku jsem na ni dosedl. V první chvilce jsem si myslel že mám nohu v kotníku zlomenou, naštěstí se tak nestalo, ale bolelo to jako čert. Nohu jsem si stáhl pružným obinadlem, snad to do rána přejde. Bohužel nepřešlo, noha mě do rána opuchla, tak jsem se nasnídal a dal věci do tašky a do auta a mazal domů. Protože to nepřestávalo bolet a dcera mě nabádala ať si s tím nehraji a jdu k lékaři. Lékař mě poslal na RTG, nic zlomeného tam naštěstí nebylo, ale stejně mě chtěl dát sádru. Když viděl děs v mých očích, usoudil že ortéza bude stačit, a tak jsem tři týdny nevylezl z domu, kromě 2x na kontrolu. Ta skutečnost mě neumožnila dostat se na chalouku dřív, až za měsíc, ale jen na otočku. Doma na koberci to šlo chodit obstojně, ale na křivém terénu a ještě po svahu to nešlo. Ještě že máme v baráku výtah. Dříve jsem jej nepoužíval, jen pro jízdu s těžkými nebo hodně věcmi, ale teď jsem rád že tady je. Sem tam už nahoru vyšlapu, moc často ne, ale jde to lépe než dolů, noha se v kotníku nerada ohýbá.

Tak to na úvod. Ivanka měla na horách na starosti hrob s dědečkem a babičkou, rodiči její maminky. Dokud žila platila hrob ona, teď je to na mě, a tak jsem se v srpnu stavil na úřadě a hrob zaplatil. S dcerou její sestřenice jsme se emailem domlouvali na něčem a vyšlo najevo že dcera sestřenice hrob platila už v červenci. Při té zazimovací návštěvě jsem se tedy stavil na úřadě jak to s tím hrobem je, zda to máme zaplacené na delší dobu či jak to je. S paní na úřadě jsem se domluvil a jel domů. V Jilemnici jsem se stavil v Normě a pro Bony koupil dvě krabice konzerv "koťátko", měla je moc ráda. Jenže to dopadlo jak to dopadlo a chudinka si na nich vůbec nepochutnala.

Tak alespoň pár fotek z té návštěvy.

Kotel už trochu se sněhem

Kotel trochu přiblížený

Zlaté návrší, vlevo svah Kotle, doprava směr k Vrbatově boudě

tradiční pohled ode dveří

letošní poslední růžička, odnesl jsem ji Ivance na hrob

Benecko

Benecko, více k jihu, nad středem snímku hora Přední Žalý

pohled na Kotel ze silnice nad vsí Roudnice, velká budova s červenou střechou, chata Aldrov