Poslední pozdrav

Ten poslední pozdrav je od naší Bony. Včera ráno se po 19-ti letech a 5-ti měsících odebrala do kočičího ráje. Možná vám připadá že dětinštím, ale Ivanka tady měla možná několik článků o ní, tak si myslím, pokud by Ivanka byla, určitě by nějaký článek o ní napsala. Poslední dobou bylo vidět že pomalu odchází, někdy se trochu zamotala při chůzi, ale pořád ji celkem chutnalo. Ve středu jsem byl na otočku na chaloupce, zazimovat. Když jsem navečer přijel, chodila za mnou a pomňoukávala. Večer jsme spolu ještě koukali na televizi, tedy já koukal a Bony vedle mě na područce křesla spala. Ráno mě pak nepřišla přivítat když jsem se probudil jako jiné dny, ale našel jsem ji ležet v koutku u skříně. Donesl jsem ji její oblíbenou konzervičku "koťátko", něco málo pojedla, donesl jsem jí namočený hadřík ve vodě aby se trošku napila a pak zase usnula. Já měl odpoledne nějakou práci na počítači, tak za mnou přišla. Položil jsem ji na rohožku k balkonovým dveřím kde ráda na odpoledním sluníčku lehávala. Dal jsem ji kousky šunky a pak zase spala. V noci jsem se na ni chodil dívat zda ještě dýchá a ráno v půl páté ještě dýchala. V půl osmé, když jsem vstával už nedýchala. Tak jsme ji odpoledne s vnukem když přišel z práce, udělali hrobeček vedle jejího předchůdce Mikeše. Tím končí její kapitola. Dcera mě hned nabízela že mě nějaké koťátko sežene, ale já zatím za žádnou cenu nechci.

tak sbohem