Iva221

Ráno mi nebylo moc dobře, špatně jsem spala, tak jsem se vydala na procházku, která mě, jak jsem doufala srovná. Rozhodla  jsem se pro luka,  kde, jak jsem již několikrát psala, je to od nás nejbližší klidné místo. Jak jsem hned na kraji zjistila, nebyla jsem sama, kdo si vybral tuhle zasněženou pláň. Proháněl se tam mrazivý vítr a pěkně štípal do tváří, tak jsem udělala několik obrázků a vrátila se mezi domy, kde jeho řádění nebylo tak velké. Ale přesto, že procházka byla kratší než jsem plánovala, docela mě osvěžila. Sluníčko se rozmýšlelo, jestli má vykouknout z mraků, ale pak se rozhodlo, že zůstané schované. . . . . . místo, kde byly loni labutě. . . - - - mostek přes dřívější zavodňovačku. . . . . .  vítr si s holými větvemi stromů chvílemi pěkně pohrával. . .

Všechna zasněžená krása je pryč, včera u nás pršelo, oteplilo se a venku na chodníku a silnici jsou jen kaluže a ošklivá černá břečka, která žádnou vánoční atmosferu rozhodně nevyvolává. A já se ji nechci vzdát ani v tomhle ošklivém počasí, tak jsem vybrala několik vánočních pohledů, které se mi líbí. Pohledy sice nesbírám a že ukládám lecos, ale už dřív, když se mi nějaký pohled líbil, tak jsem si ho koupila a to mi zůstalo do teď. Takže jich přece jen pár mám. Líbí se mi krásné zasněžené krajinky, ale i děti a andílkové.

Vydala jsem se vyfotit, jak jsem už slibovala vánoční strom a výzdobu v našem městě. Sníh se stále sype, tak jsou obrázky takové jaké jsou. Hlavní silnice na náměstí. . . světýlka zavěšená přes ulici z jednoho domu na druhý. . . . . . osvětlená radnice. . . . . .  a konečně náš letošní vánoční strom v plné kráse i s tujkami kolem obvodu kruhového objezdu. Ty tu na rozdíl od vánočního stromu rostou. . . . . . a další strom, blízko radnice, který si užívají  hlavně děti. Po zmáčknutí tlačítka začne blikat, cinkat a hrát koledy a jiné vánoční skladby. . . . . zasněžený stromeček ve světle žárovky. . . . . . osvětlený barevnými světýlky. . . . . .  zachumelené větve i se šiškou. . . . . . cestou domů ještě vyfotím alespoň spodní větve smrku u sokolovny i s poletujícími vločkami. Kloužu domů celá zmrzlá, ale s vánoční náladou, dávám sem fotky a jdu si udělat čajík, nejspíš s nějakým chladítkem pro zahřátí. Hezký večer. . .

S přicházejícím  předvánočním časem a svátkem sv. Mikuláše, jsem si vzpomměla na příhodu, která se udála, když byli moji vnoučkové malí. Našemu Kubíkovi bylo málo přes čtyři roky a Tomkovi přes rok, když se zeť domluvil v práci s tímto "svatým mužem", který obcházel každý rok celou vesnici se svou družinou, tedy s andělem a dvěma čerty, aby přišel taky k nim. Nejdřív byl slyšet zvoneček a pak řinčení řetězů. Když se otevřely dveře, objevil se vysoký Mikuláš, krásný anděl a dva hrůzostrašně vypadající čerti /až jsem se sama lekla/ se řetězy a pytlem, z kterého dole čouhaly nožičky v punčocháčcích i s bačkůrkami. Tomeček vlezl pod stolek a měl vystaráno. Kubík zůstal sedět u mě na klíně a já cítila, jak mu buší srdíčko a jak se klepe. Mikuláš poručil čertům u dveří kleknout a rozmlouval nejdřív s maminkou, zdali byli kluci hodní. Jeden s čertů soustavně brumlal a drbal se. Abych dodala Kubovi odvahu, tak jsem mu šeptala,  aby se nebál,  že čert má dost...

Než se dozvíte, co nebylo v pořádku, musím popsat, jak to u nás téměř každé ráno vypadá. Vstávám první a hned musím jít naší Bony otevřít paštičku, protože bych mohla za prvé ohrozit zdraví její, protože vyvádí, že do minuty umře hlady a za druhé svoje, protože by se mi tak pletla pod nohy, že bych přes ni určitě upadla. Pak teprve můžu zaplout do koupelny. Když se jakž takž přivedu do přijatelné podoby, vstává můj muž, otevře dveře na balkon a obsadí koupelnu on. Než se zušlechtí, připravím snídani a stačím ještě ustlat. Bony se mezitím nasnídá a když je teplo, jde se chvíli podívat na balkon, ovšem v zimě dává přednost s výrazem, vy jste se snad zbláznili otvírat v takové zimě, parapetu v kuchyni na okně. Když zhodnotí úspěšnost předpovědi počasí, odchází do ložnice, aby se na mé posteli ještě prospinkla. Včera to bylo trochu jinak, hned v sedm hodin, než tam bude hodně lidí, jsme zaběhli do Penny na nákup. Chtěla jsem udělat nákup větší, tak manžel šel se mnou. Po příchodu ...

Viděla jsem krásné pletené zvonky od Fitinky a to mě inspirovala k tomu, abych se také pokusila nějaké umotat. Udělala jsem menší, protože jsem si nebyla jistá, jak moc mi to půjde, každý dostal jinou mašli a dva už šly do světa, dala jsem je kamarádkám. . . . zkusila jsem taky zlatou barvu, ale přírodní jsou hezčí. . . . . .  udělala jsem taky jednoho mrňouska, který ukazuje, že jako všechny ostatní zvonečky, má srdíčko z malé borové šištičky. . . . . . tenhle hrníček s talířkem měl sloužit jako květináček pro petrželku, ale k tomu asi dojde až později, zatím jsem ho použila jako malou vánoční dekoraci. . .

Ráno jsem mrkla na teploměr, no -7°, to je docela slušné na čtvrté patro, při zemi to bude určitě horší. Sluníčko mrkalo ospale z postýlky, ale vylézat se mu do mrazu a mlhy moc nechtělo. Poněvadž je švagrová v Praze, máme krmící službu u kočiček, o kterých jsem už psala. Zahrada byla pustá a sluníčko vytrvale líně mžouralo. . . . sněhu není moc, ale pnoucí růžičku ohnul až k zemi. . . . . . mahon je taky pěkně zachumelený. . . . . . a sv. Jan Nepomucký u sousedů v zahradě má taky bílou čepičku. . . . . . než jsme to všechno obstarali, sluníčko se začalo snažit. . . . . . ale naši strávníčci nám tentokrát dali košem,  asi byli ještě napucnutí od včerejšího večera, přišel jen Čertík. . . . .  a Černobílá. Ofinka, Sněženka a Stříbrňáček byli asi někde zakutaní v teple.  Černobílou zebou nožičky, dala jsem jim tam krabici vystlanou dekou, tak uvidím, jestli si tam vlezou, ale snad mají doma nějaký teplejší pelíšek. . . . . . kos všechno pozoroval, ale raději za plotem, ...