Iva221

Další pokus mého velikonočního pletení z papíru. Tentokrát slepice vystřídali zajíčci, jednou jako mistička a jednou jako zápich.

Po sobotním dopoledni, kdy mě pronásledovaly samé nepříjemnosti, jsme si odpolední grilování u dětí krásně užívali. Ale chtěla bych napsat něco o Axovi, ale protože ten už si se mnou povídat nechtěl, tak to zbývá na mě. Samozřejmě, že nás náležitě uvítal, jen líbání jsme mu zatrhli, to opravdu ne, ale skákání až na hlavu jsme neunikli. V předtuše, že se bude dít něco, co ještě nazažil, lítal od jednoho k druhému, aby o něco nepřišel. Byl celý nervní, že panička s ním nesedí venku a odbíhá domů, tak lítal za ní, ale protože ví, že dovnitř nesmí, zůstával na verandě a kňučel, dokud zase nevyšla. Sotva přinesla ale kávu, hodil Axíček na stůl ty svoje sněžnice a hned jsme měli třetinu kávy na stole. Odměna se dostavila vzápětí, panička mu tácem, který ještě držela v ruce, dala na zadek. Uznal, že přestřelil a pak už přestal být zvědavý, co je na stole a to i když tam bylo masíčko. Chvíli si lehnul a nic se nedělo, jenže po chvíli zjistil, že je nějak mdlo, že se jen bavíme a určitě se nudí...

Nadpis článku vypadá poněkud divně, ale to je jen zdánlivé, až napíšu, jak to dnes se mnou vypadá a to je teprve poledne a co všechno se mi přihodilo, pochopíte, že ty růžičky, pro zlepšení nálady, sem prostě patří. Ráno jsem v pohodě vstala a po provedení hygieny šla chystat snídani a ejhle, první veselá příhoda byla tu. Můj oblíbený snídaňový hrníček mi spadl do dřezu a vzal za své. No nic, půjdu si pustit svou malou televizi a mrknu na Panoramu, kolik je na horách na chaloupce ještě sněhu, ale televize ani ťuk, ticho a mrtvo. To už mě docela naštvalo a abych se uklidnila, šla jsem zalévat květiny. Jenže jsem byla tak šikovná, že jsem si jeden květináč shodila na koberec. Popisování paseky, kterou jsem tím způsobila vynechám a vezmu to rychle. Po vyčištění koberce se mi podařilo ucpat odpad u umyvadla, pak jsem si šla do mrazáku pro maso a vypadlo mě šuplátko pěkně na nohu, při krájení cibule jsem se řízla, z kovové tyče, na které visí nad sporákem otvíráky, nože, nůžky na porcování ...

Velikonoce se kvapem blíží, ale já zůstávám letos nějaká klidná, okna ještě nemám umytá a že už by to potřebovala jako sůl, ale to snad ještě stihnu. Zatím u mě má přednost uklidňující zábava. Pokusila jsem se uplést na Velikonoce slepičky mističky z papíru. Tedy začala jsem ještě před nemocí a konečně jsem je dokončila. No, žádná krása to není, potřebovala bych víc trénovat, ale když mám tolik všelijakých aktivit, že nestíhám. Loni jsem naslibovala vajíčka s kytičkami i oblečená a nechala jsem to opět na poslední chvíli, do toho to moje choření a tak to teď honím, neboť sliby se plnit mají. Ještě se chci omluvit, na návštěvy k vám chodím, ale pro nedostatek času někdy nepíšu komentáře, tak mi to promiňte, já se polepším.

Tak jsem zase tady, po neplánované odmlce. Zase jsem totiž, jak říká švagrová "zhebala", nebylo mě dobře a tak jsem polehávala a nic mě nebavilo. Ale teď už, jak vysvitlo sluníčko je mi hned líp, takže sem můžu konečně dát opožděně obrázky, které jsem pořídila já nebo některé i můj muž, protože já jsme neměla chuť ani fotit. Takže tohle je dort, který mi udělala dcera k narozeninám. Je to dort bochníček, který jsem tu už ukazovala i psala recept, ale tentokrát byl vytvořen jako klobouček. Udělala mi radost a přesto, že mi nebylo dobře, jsem si na něm moc pochutnala.

Naši mladí si pořídili další přírůstek do rodiny. Jedná se o přírůstek čtyřnohý, tedy žádné člověčí miminko. Vnuk usoudil, že zvířátek mají doma málo, tedy jenom psa Axe, toho znáte a potom nalezence, kterých se ujali, to jsou kočky Daminka a Princezna, kocourkové Šmudla a Edík, tak si koupil králíčka. Vlastně abych byla přesná, koupili si ho se svou kamarádkou, takže je to králíček cestovatel. Vždycky nějakou dobu bydlí u jednoho a pak se zase stěhuje ke druhému. Je moc roztomilý, takže jsem se o něm musela zmínit a ukázat vám ho. Jmenuje se Čiko

Krásné jarní počasí, které tu máme, nás vylákalo na první letošní návštěvu chaloupky. Bylo krásně, ale sněhu ještě spousta. Silnice, které vyhrnovali byly krásně suché ale jinak všude ještě bílo. Chaloupka byla v pořádku, střecha spoustu sněhu vydržela a studánka, kterou máme ve sklípku je plná vody až po okraj, to už tedy dlouho nepamatuju. Odházeli jsme trochu sněhu, aby bylo místo pro lavičku, udělali jsme si kafíčko, chvilku poseděli venku na lavičce, pak jsme ještě udělali malou procházku po silnici. Ohřála jsem oběd, který jsme taky snědli venku. Sluníčko krásně hřálo, takže šlo sedět venku bez bundy a rozhodně nebyla zima. Ani jsme netopili, tohle totiž ukazoval teploměr v kuchyni. . . . . . . . trochu sněhu jsme ještě odházeli a místo na lavičku bylo. . . . . . tradiční pohled ze dveří. . . . . . pohled na Zlaté návrští, podařilo se mi vyfotit i Vrbatovu boudu, ale moc špatně, je to přece jen hodně daleko. . . . . . na protější stráni je Benecko. . . . . . Benecko trochu bl...

Tak se opět po nějaké době dostávám k počítači. Nějak jsem neměla náladu. Nejdřív dostal chřipku manžel a to víte, když je mužský nemocný. A aby v tom nebyl sám, "prsknul" na mě taky nějakého bacila a bylo vymalováno. Nebylo mě tak mizerně, jako jemu, ale byla jsem "protivná sama sobě". Dnes bylo venku krásně, tak jsme si vyšli na procházku k Huryšáku. Jsou to vlastně čtyři zatopené písáky. Písek se tam už dlouho netěží a nyní je obhospodařují rybáři. Cestou jsme se chvilku zastavili s našimi kamarády, kteří si užívali sluníčka na zahrádce. Tam jsem taky pořídila tyhle jarní obrázky a tady už jsme u Huryšáku 2, led ještě úplně neroztál. . . . . . a u dalšího jsme zůstali koukat, ani jsme to nemohli poznat, nejenže byly vyřezány keře, ale byly poraženy i pěkně velké stromy, nevím, proč se teď jenom všechno kácí. K dalšímu písáku už jsme ani nešli, protože bylo vidět i slyšet, že i tam řádí s pilou. . . . . . a zbyly tady i naproti jen pařezy. . . Domů jsme došli znač...