Iva221

Dnešní slunečné, ale i dost chladné dopoledne jsme využili k procházce, samozřejmě na luka a k Cidlině. Cestou jsme se stavili na zahradě. Sousedovic Punťa na nás pouštěl hrůzu, abychom snad nevstoupili na zahradu, kterou hlídá. Je zajímavé, jak tihle malí pejsci mají statečná srdíčka. . . . omrkla jsem třešeň, která začíná kvést, ale její kvítka mi připadala taková pomuchlaná, asi ty noční chladna jim moc nesvědčí a včelku jsem neviděla, ba ani neslyšela, žádnou. . . . . . na chodníčku se k sobě na sluníčku tulila Ofinka a Černobílý, kteří zbyli z těch 5 kočiček souseda,, které jsme se švagrovou krmily, zde . Občas některá přestala chodit na jídlo, tak jsme se ptaly a dověděly jsme se, že umřely. Byla to celá bílá Sněženka, Čertík a Stříbrňáček. Je nám to moc líto. . . . . . luka už se pěkně zelenají, v pozadí vykukuje metličanský kostel sv. Jakuba. . . . . . mraky se pěkně kupily a . . . sluníčko si s námi hrálo na schovávanou. . . . . . a jsme u Cidliny, stavím se ke "svému...

Jak jsem už psala byli jsme minulý týden v Hořicích a já jsem si krátila čas čekání na manžela, který něco zařizoval, procházkou. Vyšla jsem na vrch Gothard, opět prohlížela sochy, které jsem vám už ukazovala zde a zde a zašla na hřbitov, tentokrát na jiný než minule. Docela ráda si prohlížím náhrobky a čtu nápisy. Byla jsem tam sama, všude ticho a tak mě napadlo, kolik bolesti a smutku tu prošlo, ale nakonec i pokoje, klidu a smíření a že přes okázalost některých hrobek a pomníků jsou si tu všichni rovni. Vstupuju velkolepou branou na hřbitov a otáčím se, teď jde vyfotit, protože lípy nemají listy. . . . . . hned u vchodu je umístěna jedna tabulka s nápisem a o kus dál další. . . . . . kříž uprostřed hřbitova. . . . . . a ještě několik pomníků a hrobek, většinou z pískovce, který se v blízkosti Hořic těží. . .

Minulý týden byl ve znamení zařizování, kontrol u lékaře a pro mě následně spaní. Přijela jsem vždycky totálně odrovnaná, unavená, že jak říkám, opřít mě do kouta, tak spím. Takže jsem nešla do kouta, ale rovnou do postele. Nevím, ale čekání u lékaře mě dokáže vždycky dokonale zdeptat. Ač objednána na určitou hodinu, dostávám se na řadu tak se zpožděním téměř dvou hodin. A poněvadž se má kontrola týkala očí, chci vám popsat zážitek s mými brýlemi. Téměř před dvěma lety mi paní doktorka napsala nové brýle, protože ty původní byly staré 10 let a tudíž bych si prý měla pořídit něco nového. Souhlasila jsem a hned se s předpisem stavila v optice. Pan prodavač nebo optik, nevím, byl velmi milý, usadil mě u stolečku a nosil a zkoušel mi stále nové a nové obruby. Konečně usoudil, že jedny mi sedí nejlíp a já jsem souhlasila. Pak došlo na skla a protože mám na levém oku poměrně dost dioptrií a navíc trpím astigmatismem, tak musím mít nějaké zvláštní čočky, pak mi ještě doporučil ztmavění, s čím...

Včera jsme byli v Hořicích, manžel tam potřeboval něco zařídit a já jsem zatím chodila po hřbitově, prohlížela náhrobky a trochu fotila. Když jsme se sešli u auta nebyl manžel sám, ale přinesl s sebou tuhle krásku.

Dnes jsme u nás měli ráno -2,8° a nevypadalo to nijak pěkně, ale odpoledne se udělalo krásně slunečno, tak jsem vytáhla muže na procházku. Moc se mu nechtělo, ale argumenty, jak je krásně a teplo se mi ho podařilo přemluvit. Slunečno bylo, to ano, ale teplo tak leda doma za oknem, venku to pěkně studeně fučelo. Tak jsme se nikam za město nepouštěli, kde vítr fučel určitě ještě víc. Hned u domu vykvetla tahle nádherná obrovská kytice. . . na jedné zahradě se mi zalíbilo tohle uvítání, tak jsem hned začala přes plot fotit, ale. . . . . . tenhle hafánek dával hlasitě najevo, že se mu moje počínání nelíbí a zřejmě pro větší vážnost si vylezl i na boudu, ale když jsem zjistila, že je chudáček uvázaný, klidně jsem pokračovala ve focení. . . . . . pesan stále štěkal i můj muž z toho začal být nesvůj, tak jsme pokračovali a na další zahradě, kde mě sice nevítali, ale ani na mě nikdo nepouštěl hrůzu jsem vyfotila hyacint v krásné barvě. . . . . . a ještě tulipány, které na konci květů ranní mra...

Každý rok jsem dělala na Velikonoce nová vajíčka, ale letos mi to nevyšlo. Slíbila jsem loni kamarádkám, že jim na letošní výzdobu nadělám nějaké krasličky s kytičkami i oblečené, ale protože mi připadalo divné, vyrábět vajíčka jindy, než před Velikonocemi, zůstalo mi všechno na poslední chvíli. Myslím, že bych nemusela ani psát, že je to šílená piplačka. Vím, že tohle znáte už velmi dobře, ale nedá mi, abych alespoň poslední z mé letošní tvorby nevyfotila, aby bylo vidět, že jsem nezahálela. Krasličky na zavěšení, s papírovými kytičkami Krasličky potahované látkou a zdobené "zrníčky" a kroužky z papíru A ještě kuřátka z naší cukrárny, běžně dělají indiánky, ale před Velikonocemi kuřátka Nakonec ještě trochu jarního ptačího zpěvu